Kam sahá má paměť, vždy jsem milovala pohled na širé nebe. Mraky, mraky, mraky.. Plující mraky, tolik inspirace v tónech bílé a modré barvy. Vyprávěly mi příběhy, ukazovaly symboly a posílaly vzkazy pro mou zkoumající duši.

V dětství jsme byli všichni naladěni na jakýsi vnitřní pramen, který nás ponoukal pozvednout svou hlavu směrem k oblakům a dost možná si představovat příběhy, či jen tak setrvávat ve chvíli ticha a propojení s vnějším světem.

Mám to štěstí, že mohu žít na nádherném místě úpatí Jeseníků, kde nekonečná mračna plující od vrcholků hor, až po vodní plochu Slezské Harty, sehrávají den, co den dokonalé živé přestavení a lavička mého domu je sedadlem v první řadě hlavního promítacího sálu. Fascinující scenérie, které se mi nabízí v každý okamžik, mě inspirují a pomáhají zrodu všech mých uměleckých a tvůrčích děl. Bez nich by nejspíš nevznikly. Bez kontaktu s matkou přírodou a jejími elementy vody, vzduchu, ohně, i půdy, bych nedokázala tvořit. Je mým zdrojem inspirace, vnitřního klidu a lásky.